Zítra mám svátek. Každej kdo chce má svátek.
Jmenuji se Michal. Když jsem byl malý, tak jsem si říkal, že jméno Michal nemůže nosit nikdo dospělý. Nedokázal jsem si představit, že někdo komu táhne na padynu se jmenuje Michal.
Také jsem se mohl jmenovat Martin. Každopádně máma Marie, otec Milan, pak já od M a sestra Marcela. Čtyři M.
A co bych si přál ? Abych třeba potkal spolužáky ze základky co nemůžeme najít (Jarka Zezulu a Moniku Trtílkovou), nebo bych si přál čs.vlčáka ….. asi bych chtěl umět cestovat časem (ale je dobře že nemohu).
Spolužáky lze dohledat přes statistický úřad. Vyplnis formulář, zaplatíš nemalý poplatek, oni dostanou obsilku, že je kdosi hledá a kontakt na Tebe. Zbytek už je na nich. Romantik jako ty by mohl využít služeb Pošta pro Tebe. Navíc cítím, že dozral Tvůj čas, stát se televizní hvězdou 🙂
Milá Kiki,
uchopím tvůj text od konce.
Mým záměrem je odvysílat poslední TV záběr, pak všichni televize vypnou, přestanou žít cizí životy – sledovat filmy.
Poště přestávám věřit. Poslal jsem čumkarty z Benátek a nic. Poslal jsem čumkarty z Makedonie a taky nic. Já myslím, že by to byl pořad Pošta není pro tebe.
K těm spolužákům: nežijí v ČR. Spolužačka emigrovala koncem 80.let, spolužák žil s rodiči v Africe.
Jo a k té pile co si půjčuje Milda: ještě jednou mi doveze za půjčení pivo, tak ho ohnu přes koleno a dostane na holou. Neboli: to si hoch vypije ! Za mého dozoru.