Zátoka kostí

Dnes jsem dojel k Ohridskému jezeru. Jezero je jedním z největších krasových na světě, na délku měří 30 kilometrů, na šířku 15. Maximální hloubka dosahuje až 285 metrů. Jezero je plné ryb, sem tam endemit pstruh. Jedná zátoka se zove „Zátoka kostí“, protože je to zatopená vesnice z doby hodně minulé. Domy byly postaveny na kůlech z kulatin, fošen, větví a sem tam hlíny. Dnes je tu muzeum, kde mají i ledničku s pivem, ale ona spíš hřeje než chladí. Oblast u jezera nebyla přelidněna a tak jsem se rozhodl jíst a bydlet. Jídlo a obsluha na 1 *******. Dal jsem si i předkrm – rybí koláček, kotlík místního mixu masa, zeleniny, koření a nějaká vína. Obsluhující pán mi udělal radost a marně jsem vzpomínal, kdy byl u nás někdo z obsluhy tak přirozeně pozorný a přitom taktní, nevtíravý. Přitom mnoho lidí má z Makedonie a Albánie dopředu obavy. Liché. Jsou zde lidé z masa a kostí, jen nemají tak zlatý prciny jak my ze středozápadu Evropy.