„Král komiků Charlie Chaplin se v roce 1968 vůbec nesmál, neměl vůbec čemu, ba zcela naopak. Jeho poslední film Hraběnka z Hongkongu krátce předtím propadl, kritici ho odmítali vůbec chápat a přijímat jako něco kvalitního, Chaplin se topil v depkách, už se mu pod sluncem nechtělo žít, jeho rodina se bála nejhoršího. Ale pak Československo na úřadech vydalo poštovní známku v hodnotě jedné koruny a čtyřiceti haléřů, na níž Chaplin tančí na laně nad symbolickou zeměkoulí – očima přitom asi poulí – a když se to komik dozvěděl, zázračně ožil, očima zamrkal a zajásal. Přestal si prý připadat na odpis, dostal zase sílu a chuť, ještě stihl nejdelší aplaus v historii předávání Oscarů a své povýšení do šlechtického stavu, lord Charlie, jasný lord filmového průmyslu, než o devět let později a den po Štědrém dni Vánočním (na stejný úmrtní den jako náš Karel, Karel Čapek, nebo divoch James Brown, funky autor od „Sex Machine“) zemřel. „A právě za těch devět let života pro mého otce vám děkuji všem,“ uklonila se Geraldine Chaplinová.
Příběh s minimální nominální hodnotou koruna čtyřicet dokládá, jak málo někdy stačí, aby pidižvík pomohl velké veličině, a jak paradoxně dokážeme dávat nejlepší věci, když je nám nejhůř.“
Mirka Spáčilová, MF Dnes, 25.3.2013, zrovna měsíc po výročí 25. let pro Markétu Irglovou na Islandu
Karel Čapek o něm napsal do Lidových novin obdivný fejeton roku 1925 s názvem „Chaplin čili O realismu“ /jednou si ho zde pře čte me/.
Byl pronásledován a nebyl mu umožněn návrat do USA pro jeho „neamerickou činnost“ a pozlobil Hitlera „Diktátorem“ – video dole.
A také v soutěži napodobitelů Charlieho Chaplina skončil až na třetím místě.
by Strauss-Peyton Studio, bromide print, circa 1920
