Původním záměrem bylo zdolání tří vrcholů Velké Británie – Výzva tří vrcholů. V plánu byl tedy skotský Ben Nevis (1343 m. n m.), anglický Scafell Pike (978 m. n. m.) a velšský Snowdon (1085 m. n m.). Počasí nebylo ideál, já jsem stár a vzdálenosti při jízdě v levém pruhu neutíkají jako u nás. Nechtěl jsem se výjimečně stát dostihovým koněm a tak jsem se rozhodl pro zdolání nej hory Velké Británie. Všude zeleno, městečko Fort William bylo naštěstí ještě nenaplněno tolik tůristy, klídek. Snídani mají angláni opravdu velkoobjemovou – fazole, páreček, slaninka …… ale hlavně black pudding (alias krvavý touš – pro ty co nevlastní slovník cizích slov: touš = puk). Výstup na horu jsem nehrotil, ráno pršelo a nebylo se kam hnát. Výstup monotónní, žádné střídání výstupu/sestupu nebo dokonce lezení po skále. Co však monotónní nebylo: POČASÍ. Dnes se nad tím usmívám, ale …… na začátku teplo/sluníčko, z ničeho nic déšť, pak zase slunce, pak déšť, pak slunce, pak krupička, pak slunce, pak vrchol a sněžení. Cestou se táhlo dost výletníků, dokonce pár z ČR (nazdááár). Výhled nic, zima dost a byl jsem rád, že jsem si koupil na své výlety minulý rok technickou bundu co nepromokne, neskutečně dýchá, sedí a má plno pro mne použitelných vychytávek.
Ve Skotsku jsem poznal, že gin není jen Bifítr, že může příjemně a různorodě vonět. Dále že ke snídani na letišti si nedám ve fastfoodu colu, ale raději jejich pivo (to se hodí k té jejich óbr-snídani víc). Projel jsem se na letiště v noci dabldekrem a hlavně: po 25 letech jsem jedl jablko !
