Jak se již stalo mým zvykem, rád zmizím na pár chvil někam, kde v létě je plno a mimo sezónu chcípl bernardýn. Spojil jsem příjemné s příjemným (moře a hory) a navštívil Sardinii. Ubytování si zařizuji často na poslední sekundy a rád měním neb se během pobytu posouvám. Tentokrát jsem učinil výjimku neb ubytko jsem měl u super rodiny. Anglicky uměla jen 12 letá dcerka (ta sem tam ale nebyla – škola atd.), maminka a táta ani slovo. Ale jak jsem pochopil v praxi jim to vůbec nevadilo. Paní mluvila italsky …… když jsem se pousmál, tak přidala na rychlosti :-). Když jsem potřeboval cokoliv, tak opravdu tekuté stříbro ….. ihned donesla, úsměv permanentní. Navíc každé ráno a večer na stolku u apartmánu něco v misce – vajíčka, salát, pomeranče, jahody ……. odjet z tohoto ubytování, to bych asi musel mít hodně důvodů proč to udělat. Jedna malá vsuvka pro užití téměř mezinárodních gest: paní mi nabízela kávu a vždy jsem jí tu kávu pochválil, sem tam slovem, ale často i gestem „zvednutý palec“. A nyní pozor: na Sardinii toto gesto znamená – napíši to přímo „jdi do prdele“. No – zjistil jsem, že gesta nejsou zcela mezinárodní domlouvadlo.
Jednoho dne jsem nastartoval pidiauto a dojel k lanovce uzavřeného ski resortu. V přímém výstupu pod lanovkou mi sem tam upadla hlava (3 dny bolesti rostoucí osmičky a tento výšlap nebyly zrovna super kombinace), ale přes pár sněhových políček se podařilo vrchol zdolat. Odměnou byly pláže a škoda jen, že voda nebyla ke koupání zrovna vhodná – sem se ještě vrátím (třeba s kolem).
