Den před silvestrem jsem se rozhodl vyzkoušet moje sněžnice – sněžné střevíce. Raději jsem nešel spát a vyjel velmi velmi brzy směr Karpacz. Proč z Polska ? Protože jsem tam nikdy nebyl, po cestě jsou chaty kde bych se ohřál, protože mi to přišlo jako lepší varianta. Po cestě mi kamarádka Soňa vlastnící předpověd windguru zaslala otisk obrazovky s předpovědí – vichr až velevichr. Nahlodala mne. Dole jsem zaparkoval černého mustanga, sbalil si věci na cestu a na zemi za autem našel mobilní telefon. Na chvíli jsem ho dal na nabíječku a protože neměl zablokovanou klávesnici, tak lidem v Messengeru zaslal zprávu, nechť kontaktují majitele tohoto nalezence a zaslal jim své mobilní číslo s tím, že jeho mobil jde na Snežku. Cesta nepotřebovalo tolik sněžnic jako v posledním úseku mačky, ale ty jsem ještě neměl ve své horoskříni. Viditelnost skoro nula, vítr hnus, ledovka všude. Naštěstí lavinové nebezpečí 1, takže pohoda (procházel jsem okolo úseku kde roku 1968 zahynulo pod lavinou 19 osob – naštěstí místo kde to tenkrát padlo je v zimě uzavřeno). Po cestě mi zavolal majitel mobilu a tak jsme se domluvili na přesný čas na místě jeho parkování (lokaci kde ztratil mobil). Na vrchol jsem se doplazil a poprvé si sedl uvnitř Poštovny …… poprvé tam nebylo natřískáno. Dal jsem si pivo, napsal pohledy, ohřál se a šel na chatu Schronisko Samotnia. Polský boršč je opravdu hodně jiný než ruský či ukrajinský – takový hodně dietní. Dostal jsem od spolustolujících manželů buchtu a mazal k autu vrátit nalezený mobil. Návrat se podařil na minutu, majitel měl radost neboť mobil byl firemní a musel by řešit ztrátu karty. Dostal jsem whisky, což potěšilo a já také někoho potěším, protože whisky nepiji (ale odmítnout se nepodařilo). A rychle zpět k domovu !
Za pár dnů po návštěvě Poštovny byla budova zavalena sněhem natolik, že se obsluha musela sbalit a zmizet.
GPS: 50.7359658N, 15.7396608E
