Dzjaržinskaja – smrt zastřelením v BLR

Po návratu z Ukrajiny letadlem do Polska jsem technika poslal busem k domovině a sám se rozhodl jet vehiklem Dacia Logan MCV do Běloruska na jedno pracovní setkání. Do Běloruska je třeba vízum (mimo přílety do hlavního města) a tak i toto utrpení jsem musel překonat. Jeden z nejhorších nápadů co jsem měl. Na hranicích samá formalita, x-stupňová kontrola, papírování (potěšil jen dotaz ženy v uniformě na značku mého vozu – zeptala se: „Mercedes ?“). Tudíž tak 5h čistého času ztraceného života a to nebylo vše. Na dálnici jsem si koupil krabičku na průjezd po dálnici (pípák do mýtné brány, známky už nevedou). Přespal jsem v hotelu, v ceně snídaně, ale káva placená (že to mají zapotřebí). Jednání nuda, zbytečný výjezd. Běloruské silnice a vše je uklizené, miliony kamer, mnoho jako u nás v 80.letech. Na dálnici minimum vozů (i proto je dálnice v dobrém stavu) a tak si jedu jedu jedu …… najednou dálnice zablokovaná vozy policie. Ano – čekají na mne. Následuji je na nejbližší benzinku, tam mi sdělují, že můj vehikl není v Bělorusku registrován, neprošel přes hranice, nemá platnou dálniční krabičku a tak se asi jedná o kradený vůz, kradené značky atd.  Po nějaké době zkoumání papírů zjišťuji, že mi v SPZ místo znaku „1“ napsali do papírů znak „I“, tudíž jim všechny mýtné brány hlásily neoprávněný průjezd a počkali si na mne. Vyřešeno a jedu. OMYL !  Mám dvě možnosti – zaplatím pokutu, podám si reklamaci a jedu nebo si podám reklamaci a po vyřešení reklamace mohu jet (do té doby auto zalepené na benzince). Na dotaz jak dlouho trvá reklamace dostávám přesnou odpověď – nikdy to policista neřešil a tak neví.  Platím 150 EUR, vypisuji reklamační listy (děkuji mojí maturitě z ruštiny, také obsluze na benzince a lituji těch papírů co sežerou lesy) a jedu. Mimochodem: dodnes nemám 150 EUR (takže bych tam asi chcípl). Ubytování jsem zvolil blízko nejvyšší hory Běloruska. Navigace mne napoprvé vedla cestou kde neprojede ani traktor, Dacia by to asi dala …… ale pak jsem se rozhodl řídit citem, vypnul navigaci a k „hoře“ dorazil po asfaltce. Hora nuda, placka v polích – 346 m.n m., prostě běloruský standard. Hotel pěkný, vynikající candát, luxusní ubytování za nízké peníze, servis překonal veškeré očekávání. Ráno snídaně dle toho co chci – nabídka z hlavy číšníka a přesun směr hranice. Když už jsem byl v Bělorusku, tak jsem se rozhodl hranice překročit směrem do Litvy (neb za hranicemi leží nejvyšší vrchol Litvy). V koloně na hranicích tiráky s kolonou na 2 dny, pro osobáky kolona …… ano 6,5h čekání v koloně pár aut. Přede mnou studenti ve VW Transporter – každý dával soupis věcí na A4 a celník odškrtával ….. klávesnice, fén, notebook, žehlička ……. bez komentáře (už jsem chtěl být za čarou).
Moc dobře se nedýchá v zemi, kde je možné popravovat zastřelením, kde je vše pod kontrolou. Byl jsem rád, že jsem zmizel a do Běloruska se asi už nikdy nepodívám.