Před výstupem na nejvyšší horu pevninského Španělska jsem navštívil vesničky v okolí, ochutnal čokolády v Capileiře a nabral sil spánkem před závorou do parku – v lokalitě Hoya del Portillo (vzít si obytný vůz má své nesporné výhody). Cesta za svitu měsíce byla magická a vše dorazily zvony krav co bloudily po okolí. Komfortní cesta, široká, žádné kameny, bláto apod. …… jen tedy byla dlouhá, ukrutně dlouhá. Do poloviny cesty dováží výletní autobus línější turisty (naštěstí jich nebylo moc). Poslední část už není dálniční, zvedá se k nebi a na konci ve výšce 3478 m. n m. je malý památník a z kamenů postavené domky bez střechy (chrání před větrem turisty na svačině). Před pár hodinami na pláži a na vrcholu by člověk umrzl. Šup zpět do vedra a na pláž.
Španělsko bylo pěkné – až na ty jejich skleníky o ploše osmiset fotbalových hřišť / ks.
