Po Maďarsku následoval průjezd Bosnou-Hercegovinou do hor Chorvatska. Většina českých dovolenkářů končících na pláži v Chorvatsku nezná krásné potoky, jezera a hory Chorvatska. Neznal jsem je skoro 10 let dojíždění na chorvatské pláže ani já. V letní měsíce se všichni mačkají na pláži a v horách je pusto, prázdno. Na nejvyšší horu Sinjal (1831 m. n m.) jsem vystartoval ještě za tmy. Po zaparkování a průchodu okolo posledního stavení vesničky jsem si popovídal s bafany, kteří mi asi nadávali (ale naštěstí pes který štěká = nekouše ….. se potvrdilo. Cestou k vrcholu jsem potkal krásné studánky, rezervoáry pro vodu obestavěné kameny, chaty z kamene pro přespání a také jsem navštívil chajdu místních horolezců a zapsal se do jejich návštěvní knihy. Chata byla plně vybavená (motorová pila, centrála, vybavení ….), kéž by toto vše vydrželo v horské chatě u nás. Po celou cestu jsem nikoho nepotkal, teplota se začínala stávat nesnesitelnou a tak jsem na vrcholu sundal tričko a lehl k odpočinku. Najednou vidím dvě rychlé tečky co se blížily. Za chvíli byly tečky na vrcholu. Dali jsme hovor a zjistil jsem, že se jedná o ultramaratonskou běžkyni ze Španělska a jejího syna. Společné zájmy, společná fotka, rozloučení a mazal jsem z kopce dolů. Pod kopcem vynikající pizza v konobě SuliMuli 🙂 V okolí pramen Cetiny, čistá jezera bez lidí, obsluha restaurací zcela jiného ražení než v letoviscích. Pro případné následovníky velké upozornění – hlavně neupadnout, hlavně se neotřít o nějaký kámen neb místní kameny jsou tak ostré, že žiletka hladí.
Publikováno v BLOG EU HORY