Na Krétu jsem odletěl načerpat energii ze slunce, zaplavat si v neteplém moři bez lidí a podívat se na ostrov, o kterém jsem neměl žádné informace (a tedy ani představy co mne čeká). Po ubytování u moře jsem si otevřel internet a podíval se co je na Krétě zajímavého na volné 4 dny (jako vždy skokem tam-skokem zpět). Pěkné pláže – zejména pláž Balos, soutěska Samaria, Potamidské pyramidy (Komolithi), jídlo a pití, veselí lidé ……….. a co dál ? A pak se to stalo. Na mapě jsem našel horu Psiloritis, horu vysokou uctihodných 2456 m.n m., nejvyšší horu malé, krásné Kréty. Terénní tenisky i sportovní bundu se mi podařilo do nízkonákladovky nacpat, chuť jít do neznámého byla a tak jsem ráno vystartoval do základního tábora kde jsem zanechal terénní pidiauto VW Up. Na svůj první výstup jsem si nevzal ani vodu, ani krém, ani brýle …….. takže škola praxí mne neminula. Vše značeno vcelku kvalitně, cesta po sněhových polích byla moje premiéra, stejně jako pohyb v nadmořské výšce nad 2000 m. n m.. Na vrcholu železný zvon obalen ledem ….. po zazvonění led krásně opadal. Prohlédl jsem si místní chajdu z kamene, pokochal se výhledy, útvary z ledu a měl radost z dosaženého cíle. Po návratu do ubytka mne napadlo „kolik takových vrcholů existuje v Evropě“ a zjistil, že existují stránky se sběrateli nejvyšších vrcholů států Evropy. Známky, odznaky, motýly, kalkulačky a další jsem nesbíral, tak co nezkusit sem tam vyběhnout na kopec. To jsem ještě netušil, že toto hobby mi sedne – má to cíl, místy silové, místy vytrvalostní, není tam moc lidí a ty panoramata 🙂 A tak jsem odstartoval svoji dráhu turisty, horolezce, cestovatele.
Publikováno v BLOG EU HORY